stříbrný les

Jak se družina vynoří z temné, studené jeskyně zpět do světla Stříbrného lesa, něco je jinak. Místo, které bylo kdysi poklidné a klidné, teď působí znepokojujícím dojmem. Světlo, které proniká mezi listy stromů, se zdá bledší, téměř chladné. Vzduch je hustší, těžší, jako by ho obklopovala neviditelná tíha.

 Před jeskyní se nachází na menším prostranství/ mýtině, kde můžete vidět dva povozy bez koní a blátivou rozježděnou cestu. Stopy v blátě vypovídají o nedávném pohybu; několik šlépěje lidí, těžké rýhy od kol povozů a otisky kopyt koní směřují z jednoho směru a vedou zpět do jeskyně. Po které si banditi přepravují kořist do jeskyně. Cesta se ke konci mýtiny rozděluje na dvě. 

První cesta, plná stop a bahna, pokračuje vpřed; podle všeho se zdá, že po ní banditi vozí lup do jeskyně. 

 Druhá cesta je méně nápadná, po pár metrech mizí ve stínu hustého porostu. Nejsou na ní viditelné stopy kol ani kopyt. Působí tajemně, skoro jako by zvali dobrodruhy hlouběji do tajuplného lesa. 

Místo, které bylo kdysi poklidné a klidné, teď působí znepokojujícím dojmem. Světlo, které proniká mezi listy stromů, se zdá bledší, téměř chladné. Vzduch je hustší, těžší, jako by ho obklopovala neviditelná tíha, a jemný vánek nese podivné šepoty, které by ale mohly být jen ozvěnou jejich vlastních kroků.

Stromy, blízkosti listy byly dříve sytě zelené a stříbřité, vypadají mdlé, a jakoby postupně ztrácely svou barvu. Kůra stromů je popraskaná a místy se odlupuje. Na zemi se začínají objevovat dlouhé stíny, které mohou být nepřirozeně statické, neodpovídají žádnému zdroji světla, jako by existovaly nezávisle na okolním prostředí.

Zvuky lesa, které by za normálních okolností měly být plné života, jsou tlumené a vzdálené. Občas slyšíte neurčitý šramot, jako by něco — nebo někdo — pohyboval se podrostem, ale pokaždé, když se otočíte, nic nevidíte.

Při každém dalším kroku vám mlha kolem kotníků připadá těžší a temnější, jako by se v ní skrývaly stíny věcí, které by nikdy neměly být spatřeny. Zvuky lesa ustupují do mrtvého ticha, ale čas od času zaslechnete podivné šepoty, které k vám doléhají z temnoty a okamžitě se rozpouštějí, jen co zaostříte sluch – jako by samy stíny dýchaly a pozorovaly vás.

Stromy zde mají drsné, kroucené kmeny, jejich kůra je prastarými zraněními rozevřená, působí dojmem otevřených ran. Zkroucené větve se natahují k vám jako bledé, vyzáblé prsty, které se zdají ožívat, když se jich dotknete pohledem. Starý, zetlelý mech pokrývá většinu povrchu, a při každém doteku se z něj rozvíří částečky prachu, které voní po dávno zaniklém čase.

Náhle narazíte na malou mýtinu. Uprostřed ní stojí vysoký kmen stromu, mrtvý a zčernalý, jako kdyby ho kdysi zasáhl blesk. Jeho prázdná dutina připomíná němý, beztvarý obličej s rozevřenými ústy, jakoby volal němé varování. Kolem něho se povaluje několik malých, děsivě symetrických kamenů, pokrytých podivnými runami, které mohou být zcela cizí všem známým jazykům.

Vzduch kolem vás je těžký, každý nádech jakoby vázl v hrudi. A náhle, bez varování, praskne další větvička, tentokrát mnohem blíž. Otočíte se, ale nevidíte nic než hustou mlhu, která se vine mezi kmeny stromů.

Akce a atmosféra:

• Přítomnost neznámého : Nechte hráče občas zaslechnout kroky nebo vzdálené, neidentifikovatelné zvuky v podrostu. Nechte je hádat, co je pozoruje.
• Nepřirozený chlad : I přesto, že by měl být vzduch teplý, hráči cítí chlad prostupující jejich zbrojí a plášti. Občas jim přeběhne mráz po zádech bez zjevného důvodu.
• Iluze : Možná se někomu z družiny, například mágovi nebo druidovi, zdá, že vidí tvář nebo oči v kůře stromů nebo mezi stíny, které ale zmizí, jakmile se na ně podívá. Může to být iluze nebo jen znepokojivý pocit.

Nápady na hraní rolí:

• Paladin : Jeho spojení s bohy mu může dávat pocit neklidu. Může cítit, že něco temného narušuje tímto lesem, nebo že ho něco sleduje.
• Wizard a Sorcerer : Ti by mohli vnímat přítomnost magického zmatku. Jako by něco narušovalo hrdé magické energie kolem nich. Možná jejich kouzla v tomto lese fungují trochu jinak, ne zcela podle očekávání.
• Druid : Tento les by pro něj mělo být místem klidu a spojení s přírodou, ale teď cítím, že se příroda sama brání nebo trpí. Může cítit bolest stromů, šelestit podivné hlasy, které nepatří živým tvorům lesa.
• Barbar : začne vnímat tento les jako možná hrozbu. Jeho instinkt mu říká, že něco není v pořádku, a připravuje se na neviditelného nepřítele.

Scéna: Les plný klamů a iluzí

Jak pokračujete hlouběji do Stříbrného lesa, okolí se zdá být čím dál tím více nepředvídatelné. Cesty, které jste si mysleli, že znáte, se náhle jeví jinak. Stříbřité listy na stromech jsou nyní tak husté, že jen stěží propouštějí světlo. Je stále těžší odhadnout, kde je sever, jakmile se na něco soustředíte, okolí se zdá proměňovat před vašíma očima.

Cesta před vámi se klikatí, ai když jste si byli jisti, že jste šli stále stejně, najednou vidíte známý kámen – ten stejný, který jste před chvílí minuli. Vzduch je stále těžší, jako by vám každý nádech bránil v plném vdechnutí. Listy na zemi začnou šustit pod vaše, ale ozvěna vašich vlastních kroků je zvlášť opožděná – nebo snad kroky přibylo?

Opakující se prvky:

• Děsivá familiarita : Nech hráč potkat známé věci, které už viděli – padlý kmen stromu, kámen zvláštního tvaru nebo křoví. Ať mají pocit, že chodí v kruzích, i když jsou jisté, že šli jinou cestou. Můžeš popsat, že zpočátku na to koukají se zmatením, ale postupně si uvědomují, že to není pouhá náhoda.

• Vzdálené hlasy : Někdy zaslechnou vzdálené hlasy nebo kroky – jako by někdo volal jejich jména nebo něco šepotal mezi stromy. Když se zastaví a zaposlouchají, zvuk ustane. Můžeš říct, že dokonce zaslechnou hlasy členů družiny, jako by volaly z jiné části lesa, což zvýší jejich nejistotu.

• Stromová iluze : Jak se prodírají hlouběji do lesa, stromy začnou vypadat podobně – jako by byl celý les zrcadlovým bludištěm. Některé kmeny vypadají identicky, což ztěžuje orientaci. Ať se otočí kamkoli, všechno vypadá stejně.

Pocity odcizení a změny prostoru:

• Změna vzdálenosti : Popiš, jak vzdálenost působí klamně. Na první pohled se zdá, že cíl je blízko, třeba velký strom v dálce, ale po několika minutách chůze zjišťuje, že je stále stejně daleko. Nebo naopak, něco, co je být daleko, se náhle objeví téměř přímo před nimi, jako by se prostor kolem nich zkracoval či natahoval.

• Zmizení cest : Občas se zdá, že cesta mizí přímo před jejich očima. Cesta, kterou před chvílí kráčeli, je najednou zarostlá nebo pokrytá hustým mlázím. Jindy se rozdělí na více stezek, každá vypadá stejně, ale všechny vedou jinam.

• Pocit, že jsou sledováni : Ať hráči pocítí, že je něco neustále pozoruje. Nezřetelné pohyby mezi stíny stromů, oči, které jakoby v okamžiku spatřili mezi větvemi, ale zmizely. Pokaždé, když se otočí, aby se podívali, vše vypadá normálně, ale znepokojivý pocit trvá.

Posílení atmosféry:

• Ticho a zvuky : Zvuky lesa začnou ubývat. Ptáci náhle utichnou a les je plný zvláštního ticha. Občas slyší jen prasknutí větve pod vlastními kroky, které zní až příliš hlasitě v okolním tichu. Toto ticho může být občas přerušeno vzdáleným šelestem, jako by někdo nebo něco bylo blízko, ale nikdy to nevidí.

• Změna světla : Světlo může být zvláštně tlumené. Je stále den, ale pod baldachýnem stromů se zdá, jako by se stmívalo. Avšak jakmile projdou hustým porostem na mýtinu, světlo je zase nečekaně ostré. Tento přechod světla může zvýšit jejich zmatení a nejistotu, kdy se denní doba zdá být nejasná.

• Iluzorní stíny : Některé stíny kolem nich vypadají nepřirozeně. Ať už jsou delší než by měly být, nebo se zdá, že se pohybují, i když není důvod k pohybu. Hráči se mohou pokusit je sledovat, ale stíny se neustále mění a unikají jejich pohledu.

Ztracení:

Jakmile se hráči začnou cítit skutečně ztraceni, můžeš zesílit atmosféru tím, že necháš jejich orientační smysly zcela selhat. Kompas přestane fungovat, druid nemůže navázat kontakt s přírodou, kouzla na orientaci selhávají. Každý pokus vrátit se zpět je marný – les je jako bludiště, které se neustále mění.

Nech je bloudit, dokud nejste zcela zmateni, a vybuduj napětí. Postupně můžeš přidávat další a další iluze, přivádět je zpět na místa, která už prošla, a nechat je cítit, že nemají žádnou kontrolu nad situacemi.